Reklama
 
Blog | František Kalenda

Pravicová zápletka v Paraguayi

Když byl v roce 2008 zvolen do čela Paraguaye, jedné z nejzapomenutějších zemí Latinské Ameriky, „biskup chudých“ Fernando Lugo, zdála se být revoluční změna v Jižní Americe dokonána. Po šedesáti letech se totiž stal prezidentem kandidát jiné strany než Partido Colorado a Spojené státy ztratily jednu z posledních opor v regionu. Jenže letos, po dalších volbách, se všechno vrací ke starým pořádkům.

Vstup Fernanda Luga do paraguayské politiky byl tak trochu zázrak; muž pocházející z chudé rodiny bojující proti krvavé a téměř nekonečné diktatuře Alfreda Stroessnera, římskokatolický kněz, misionář a později i biskup neměl mít v zemi po dekády ovládané jedinou pravicovou stranou šanci. Přesto na svou stranu získal voliče s programem boje proti chudobě, v níž podle statistik OSN žije téměř 50% obyvatel této země.

Lugo nebyl levicový radikál. Ani nepřítel Spojených států, či podporovatel podivných diktátorských režimů. Jeho země ostatně nikdy neměla peněz na rozdávání; Paraguay nevlastní prakticky žádné zásoby nerostných surovin. Kráčel spíš opatrně ve stopách brazilského prezidenta Luize Inácia da Silvy, známého pod přezdívkou Lula. Přišel s bezplatnou základní zdravotní péčí a sociálními programy na bydlení. Přesto vzbudil v  kruzích oligarchie paranoiu; zejména otevřením diskuze o pozemkové reformě, která by napravila stav připomínající Evropu před velkými pozemkovými reformami na začátku 20. století. Lugo musel pryč.

První ranou pro jeho pověst byl sexuální skandál. Ukázalo se, že bývalý biskup měl ještě v době svého církevního působení dvě nemanželské děti. Následovala dosud nevyjasněná aféra přestřelky mezi nemajetnými farmáři a policií, při které zahynuly skoro dvě desítky lidí.

Reklama

V rychlém procesu impeachmentu trvajícím pouhých několik hodin byl Lugo zbaven Kongresem a Senátem svého úřadu; hlasovala proti němu i středopravicová Liberální strana, jež tvořila základ celého reformního hnutí, a bez jejíž podpory nikdy nemohl být zvolen. Úřad převzal viceprezident a bylo jasné, že Partido Colorado se chystá po krátké přestávce opět převzít moc.

Odvolání prezidenta vyvolalo bouřlivé reakce u levicových vlád sousedů; vzhledem k problematickému procesu bylo mnohými považovanými spíš za jakýsi ústavní puč. Brazílie, Argentina i Uruguay odvolaly své velvyslance a brazilská prezidentka Dilma Rousseffová, tradičně svou zemi považující za strážkyni demokracie v regionu, iniciovala pozastavení členství Paraguaye v Mercosuru (sdružení volného obchodu jihoamerických zemí).

Volby z konce letošního dubna potvrdily očekávané. Koalice kolem bývalého prezidenta Luga se rozpadla a proti sobě stanuli pouze dva pravicoví kandidáti. Vítězem se stal Horacio Cartes z Partido Colorado, strany, která stála za podporou krvavé diktatury a proslula nesčetnými korupčními skandály.

Ty se ostatně nevyhnuly ani Horaciu Cartesovi osobně. Cartes až do roku 2008 nepůsobil v politice a dokonce nebyl ani registrovaným voličem. Je ovšem jedním z nejbohatších lidí v zemi a za sebou má řadu obvinění z korupce, daňových úniků a obchodů s narkotiky. Vládne koncernu Grupo Cartes a kvůli podezření ze zpronevěry dokonce strávil rok ve vězení. Má za sebou minulost typickou pro elity Latinské Ameriky; bohatá rozvětvená rodina, studium ve Spojených státech a dravé počátky podnikání. Mezi svými poradci má Francisca Cuadra známého z Pinochetovy vlády. Zajímavé jsou i jeho osobní názory; zatímco Brazílie je zemí tradičně v oblasti  homosexuality velmi liberální a její příklad nedávno následovala i Argentina a Uruguay, Cartes nešetří na toto téma extrémními výroky (homosexuál je méně než opice a sám by si uřízl varlata, pokud by mu jeho syn řekl, že je gay).

Horacio Cartes je tak mužem minulosti, kdy Latinské Americe vládli mocní oligarchové podporovaní ze Spojených států, které přivíraly oči nad jejich excesy výměnou za iluzi udržení vlivu a klidu v oblasti. Jenže je dost možná zároveň i mužem budoucnosti; nedávno ve Venezuele málem prohrál Nicolas Maduro a jeho budoucnost je nejistá. Pravice zvítězila v Kolumbii, nespokojenost panuje i s dalšími levicovými režimy v regionu včetně Argentiny. Jediným z mála klidných přístavů umírněné levice zůstává Brazílie. Zůstává jen otázka, zda budou mít Spojené státy zájem znovu nastolit tento tradiční protekcionismus, který vedl ke snižování prestiže a silným antiamerickým náladám.

Stane se na dalších pět let Paraguay exemplářem „staré“ Latinské Ameriky bez velkých změn a revolucí? Brazilská prezidentka Cartese ihned po zvolení upozornila, že se bude muset zasadit o dodržování demokratických principů a fungování justice v zemi. Hlavní protivník Cartese Fernando Lugo se oklepal ze skandálů a uspěl jako kandidát do Senátu. A bez reforem, především té pozemkové, se Paraguay bude stále řadit mezi nejchudší státy kontinentu. To není pro tabákového magnáta, „Berlusconiho z Paraguaye“, jak jej nazvala agentura AFP, příliš klidná perspektiva.


Summary
Paraguay’s “bishop of the poor” knows his successor; Horacio Cartes, man charged and shortly imprisoned for frauds, corruption and business with narcotics. Mighty landowner and one of the wealthiest men in Paraguay renews power of Colorado Party, political power leading country for more than six decades, including those of Alfredo Stroessner’s cruel dictatorship. Does another blow for Latin American left indicate a major shift in the region towards “good old Latin America”, ruled by corrupted right-wing political elites connected to the U.S. business and army officials? Maybe. But with almost 50% of population below the poverty line according to the UN statistics in state like Paraguay, this potential shift might hardly find a stable ground. Decade of leftist regimes fighting poverty as a primary goal has changed Latin America too deeply. Even for “Paraguay’s Berlusconi”, this task of holding his party in power for another decade might prove to be too difficult.